fórum.bandingklub.cz

[kujuja]

OLČA: jasně díky.
_________________
l= 17.6.2010 BANDÁŽ ISCAR 9 kg dole před op[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wnh7xxU/]

[/url]
erací.url=http

[Pett1]

V kecárně se můj dotaz jaksi zakecal, proto ho zkusím hodit ještě i sem... mamka se mě ptala na takovou zajímavou věc a já jí na to nedokázala odpovědět....tak snad vy budete chytřejší....když se po opce hubne a už třeba budete mít váhu plácnu 55 kg, tak jak to tělo ví, že už nemá dál hubnout? Nehrozí po tubu nebo i po jiné opce, že se bude pořád hubnout a hubnout? Vím že to hrotím, ale jak to pak je, když už má člověk prostě ideální váhu. Dá se nějak to hubnutí zastavit?
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wm3yYBA/]

2/7/10 tubu Břeclav, startovací váha před opkou: 103,8 kg, od opky zhubnuto: 35,3 kg
Abdominoplastika 20.9.2011 FN Brno

[Romana]

Pett1 neboj hubnutí se ti zastaví ,a myslím že to nehrotíš já tuhle otázku vyslovila přímo na lékaře a bylo mi řečeno že tělo samo nějak vycítí a nebo se zvýší příjem kalorií .Já už taky rok stojím na stejné váze tak se to asi tělu líbí takhle a dál ne a ne
_________________
redukce od 1.10.2005 ( -35kg před operací)bypas 9.11.2006 ,dr. Michal Čierny ,Brno

[Iriska]

Pett1:tuhle otázku už jsem taky jednou četla a myslím že jsem se i ptala,no bylo mi řečeno že anorexičky s nás nikdy nebudou,protože aji když dáváme tělu menší porce má dost n a chod těla a výživu,takže se to prej potom opravdu zastaví,ale nejlepší je se zeptat holek co už jsou na konci metru,lolinka ,Janička,Romanka,a jiné a ty Ti pak poví že se to tak nějak sekne a je to, takže neboj ,týjo kéž by už byl konec metříka
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wyO4OdL/]

[/url]
Začátek boje- 14.4.2010,31 let.Dvě děti 8,3.největší podpora forum bandingKlub=prostě super lidičky.díííky.doplněno 10,4

[rennnie]

Pett1 - upřímně, co já bych dala za to, kdybych hubla tak nějak samospádem Protože každé kilo je vydřené a to jsem si myslela, že tohle nastane až tak u 90 i míň. A tůdle! Takže věř tomu, že je to boj dojít do půlky metru, na konec ještě větší. A udržet to, to je asi to nejtěžší.
_________________
Tubulizace Břeclav, 24. 11. 2009
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wMzoaTl/]

[/url]

[Zapletalka]

Já, když se mě na tohle někdo zeptá, odpovídám, že určitě nebudu nekontrolovatelně hubnout až se ztratím, když jsem při normální stravě, jakou jedí ostatní lidé a to jsem se ještě vyhýbala sladkému a kalorickým bobám, měla skoro 150 kg. Holt každý máme jiný metabolismus a já ho mám sakra pomalý.
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/whleHOb/]

[/url] 39 let, 2 dcery 20 let, 10 koček všeho druhu, hejno rybiček, tubulizace 6.10.2009 v Turnově, před op. - 5 kg

[Pett1]

Tak holky díky za info. Mamce podám hlášení, ať nemá strach, že vychrtlík kost a kůže ze mě nebude. Já jsem si to tak nějak myslela, ale nevěděla jsem to 100%.
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wm3yYBA/]

2/7/10 tubu Břeclav, startovací váha před opkou: 103,8 kg, od opky zhubnuto: 35,3 kg
Abdominoplastika 20.9.2011 FN Brno

[Iriska]

Zapletalka:jojo plnej souhlas,já osobně sladké nikdy nemusela ,a jedla dokonce míň než některý vychrtlinky a stejně to tělo stávkovalo a jelo pořád nahoru,ale ne že by člověk nejedl,ale tak nějak normálně,takže se taky nebojim že bych sjela tam kam nemám chichi,tak se mějte pěkně
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wyO4OdL/]

[/url]
Začátek boje- 14.4.2010,31 let.Dvě děti 8,3.největší podpora forum bandingKlub=prostě super lidičky.díííky.doplněno 10,4

[Lenina]

Dobrý den, jsem více než rok po bandáži žaludku a od té doby jsem přibrala 9 kg a dosáhla jsem svojí nejvyšší životní váhy Byla jsem už 3x adjustována a pořád nemám žádný pocit sytosti. Jste tu všichni úspěšní nebo se někomu také nedaří jako mně?

[trixl]

Leni co porce, dodržuješ velikost? Bez toho ti to nepůjde. Dostatečně pít s odstupem ne při jídle a těsně po jídle. Dostatečně spát. Aspoň 3x týdně na hodinku pohyb ve spalovacím režimu. Stačí svižná procházka co ti zvedne tep nebo tancovat si doma.
Ano jsou a budou lidičky, kterým to ani s operací nepůjde snadno. A po operaci po nějaké době každému nastane boj o sundaná kila, tělo je mrcha a má rádo svoje špeky.
Nemám sice žádnou operaci, ale princip je pro všechny stejný.
Ještě vloni byla možnost nechat se přeoperovat na jiný typ operace, teď je to obtížné.
_________________
neziskovky www.zrnka.cz a www.vysocina.apla.cz

BEZ OPKY, 5 dětí, 49 let, počátek hubnutí >131 kg, jedu na etapy , bezlaktózová dieta

[Pett1]

Tak se pokusím popsat mé zážitky a postřehy z pobytu v Břeclavi...

Takže nastoupila jsem ve čtvrtek 1/7. Měla jsem tam být do 8 hod, ale nakonec tam měli docela frmol, takže se mně začali věnovat až kolem 9 hod. Následovalo převlečení, okroužkování, abych se jim snad s někým nezaměnila a odvedení do dvoulůžkového pokoje č. 11, kde jsem byla prozatím sama. Manžel mi tam dodával oporu a já jsem se neustále ujišťovala, zda dělám vůbec dobře...Vzala jsem si sebou manželův noťas a tečku tomu manžel udělal, když mi tam začal ukazovat video z porodu, kde objímám nyní svého ročního syna. Poprvé jsem byla bez něho a už jen to, že i se svojí dcerou (4 roky) se uvidím až za pár dnů mi vyvolala hroznou lítost a stesk...následovaly myšlenky, co když je už nikdy neuvidím..., nikdy je nebudu už moci obejmout..., nebudu moci vidět jak rostou....? No prostě hotovo....začla jsem bulet jak malý Jarda a okamžitě jsem chtěla, ať to video stopne, že se na to nechci dívat....trvalo docela dlouho, než jsem se z těch hrozných myšlenek dostala a začala uvažovat trošku pozitivně....
Pak mi na pokoj dali paní, také silnější, tak jsem si říkala, že nejspíše další spolubojovatelka....Manžel ten pak ze zdvořilosti odešel, takže jsme se na chodbě rozloučili a já zase hysterka brečela jak mimino....Prostě nervy fungují jako prase a špatné myšlenky bohužel také...
Následně jsme se s paní na pokoji seznámily a začaly si víc povídat. Omlouvala se mi, že zvrací a krká, byly to opravdu pravidelné frekvence...nakonec z paní vylezlo, že podstoupila bandáž už před dvěma roky, následovali problémy v loni - reoperace, a nyní ji převezli z Brna k Dr. Čiernému. No řeknu vám, neudržela v sobě nic, ani půl deci pití, prostě nic. A já začala více a více uvažovat, zda dělám dobře. Já svým způsobem natěšená na operaci, hubnutí, na druhou stranu naprosto demotivovaná vedlejší paní, která během dvou let co bandáž má nezhubla vůbec nic, nikdy by do toho znovu nešla a litovala že do toho vůbec šla a pak to zvracení...prostě jsem pořád přemýšlela a řeknu vám, kdybych měla jít na bandáž, okamžitě bych vzala nohy na ramena a než dopadnout takto, tak raději budu stále špekatá...
Druhý den, den "D" - ráno 2 léky spolknout a že za chvíli už pojedu. Mohlo být kolem 8:30 hod. Měla jsem být na sále jako druhá. První zákrok jen prý nějaká maličkost. Pak jsem dostala nakázáno, že nemám už stoupat z postele. Pak si pro mě přijel zřízenec. Cesta k výtahu se mi zdála věčná, dokonce i Dr. Čierného jsme potkali a on jen řekl: "Jéé, vy už jedete?" nakonec zřízenec najel do výtahu a prý: "Jéé paní, slezte z té postele, upadlo nám kolečko". Takže ve výtahu se nám urvalo kolo z postele. Říkala jsem si, že by nějaké další znamení....? Ťapala jsem tedy bosky zpátky na oddělení pro novou postel a následoval druhý pokus. Jeli jsme dlouho a přijeli jsme do místnosti - přišlo mě to jako místnost na odkládání mrtvol. Tam mě zaparkovali a přivezli ze sálu někoho, předělali ho do postele, stolek odvezl, přivezl jiný a vystlal ho papírem a že se mám vysvlíknout a přelézt si. Pak jsem zahalená plachtou přijela na sál. Tam už byl docela frmol. Nastavili mi ruce a dali masku na pusu, pak jsem už jsem asi usnula, ale za chvíli jsem se asi ještě probudila, protože jsem řekla:"A nohy mi ovazovat nebudete?" Ještě jsem vnímala i odpověď, že mi nohy dali do jakéhosi zařízení, že se nemám bát. A pak už jsem se probrala až na JIPce. Tam mi hned po probuzení sestřička hlásila, kdo vše volal a informoval se na mě a kdo mě pozdravuje. Vůbec mě to ale v ten moment nezajímalo, chtělo se mi hrozně spát. Snažila jsem se spát, ale ta maska, co jsem měla na puse mě hrozně dusila a nemohla jsem s ní dýchat. Tak jsem jim řekla, ať mi ji sundají. Měli ji totiž napojenou přes vodu, tak do ní nešel takový ten klasický kyslík z bomby, ale nějak přes tu vodu - no prostě jsem z ní ten kyslík fakt necítila a dusila mě. Tak jsem se prospala a večer jsem už zkoušela vstát a projít se kolem postele. Když jsem ležela, nic mě nebolelo, až stoupání bylo rušnější a bolestivější, ale dalo se to přežít. Byla jsem asi nadopovaná injekcemi proti bolesti. Večer mi pak ještě sundali sondu, kterou jsem měla napojenou z nosu do žaludku, abych prý nezvracela. Taky tím kontrolovali tu modrou kontrastní látku, jestli nemám prosak. Tak to bylo OK. Pak alou zase hajat. Na JIPce jsem ležela v místnosti s pánem (cca 50 let), a v 1 hod v noci se probudil a neustále prděl, brkal, jezdil s postelí nahoru a zase dolů a skuhral - ale vše fakt hlasitě, jakoby tam byl sám. Pomyslela jsem si, že ho asi něco bolí, jenže pak přišla sestřička se ho ptát, co pořád s tou postelí vrže,co mu je, že to budí všechny kolem. (Od nás byl průchod do dalšího úzkého pokoje s dalšími dvěma pacienty a až další pokoj byla sesterna.) Jen řekl, že neví jak si lehnout a toto vše trvalo až do rána 5:30 hod, kdy sestřičce přiznal, že má křeče v končetinách. Mezitím tam sestřička byla mockrát, dokonce už i zvýšila hlas, ale pán jí jaksi pořád neřekl, co mu je...Takže z noci jsem neměla nic a ráno až dostal uklidňující injekci, tak byl klid. Jenže to už jsme měli vstát a oni nám pomohli se na posteli omýt. Pak šup zpátky do postele a spát. Několikrát během dne jsem slyšela poznámky na pána, že v noci nespí a přes den to bude dohánět. Něco podobného pak bylo i na mě, jen s tím rozdílem, že nemám už spát, ale víc se hýbat a vstávat....já na to, že když se tady člověk nevyspí v noci, musí to holt kvůli "někomu" dohánět ve dne. Prostě o pánovi jsem si myslela své. Bylo to s prominutím obyčejný prase, který se neuměl ozvat a skučel tam jak potrefená srnka. Prostě chlapi...No a pak už bylo jen lépe a lépe. Ještě v sobotu večer jsem byla odpojená z cévky z močáku. V neděli ráno jsem šla na záchod a všimla jsem si, že mi něco teče po noze - a ouha, on mi prosakoval dren. Tak mi ho sestřička znovu ovázala. Pak jsem se šla vysprchovat už sama, ale bylo to docela náročné. Byla jsem naprosto nepohyblivá se jakkoliv namydlit kvůli hadicím atd. Vršek jsem zvládla, ale od pasu dolů - absolutně ne, vše mě bolelo. Pak před polednem jsem už byla převezená na obyč. pokoj. Možná už by mě převezli i v sobotu, ale něco mluvili o té jipce, aby tam měli lidi do počtu nebo co. Pak jsem si odpoledne všimla, že mi ten dren teče znovu, tak jsem sestřičce o tom šla říct, ale že mi dole na jipce už ty dreny chtěli vyndat, tak jestli mi to raději nevytáhnout, než znovu převázat. Tak sestřička zavolala Dr. a on souhlasil s vyndáním. Toho jsem se fakt bála, nechala jsem si dokonce dát i injekci, ale dělala mi to starší sestřička a poradila mi, že mám jakoby zatnout břišní svaly a bylo to venku během chvilky, druhý to samé.
Na pokoji byla stále moje spolubojovnice, se kterou jsme si padly opravdu do oka, potikaly si a zase mohly pokecat. Ona šla na kontrolní rentgen zaráz když já odjížděla na sál. Ten ukázal, že má celou manžetu od bandu spadenou a zpříčenou. Průchozí jen maliličkato, ale přitom vrchní část žaludku nafouklou do obřích rozměrů. Takže ta šla prý na sál hned po mě, kde jí kroužek vrátili do správných míst a od té doby už také nezvracela. Pak už bylo jen a jen lépe až na proleženiny, které jsme obě pociťovaly a chodily si večer pro injekci proti bolesti, abychom přežily další noc. Opravdu už člověk nevěděl jak si lehnout, celá prdel bolela jak blázen a záda také. No hrůza. Ještě i teď to pořád cítím. Ale jinak sranda. V pondělí propustili ji a já měla propuštění slíbeno na úterý. Nechala jsem v nemocnici 4,6 kg, ač se to nezdálo, neboť jsme se tam z nudy za sestřičkou co měla noční šly zvážit a já měla jen o 0,6 kg méně, než když jsem nastupovala. Jenže pak jsem dostala menzes o necelých 14 dnů dříve. A doma při vážení po příchodu z nemocnice váha ukázala, že jsem tam opravdu 4,6 kg nechala. Tak jsem byla moc a moc ráda!
Jinak pocity po operaci - proč já kráva jsem to udělala, co teď budu dělat....že jsem jim neutekla atd.
Až nyní se pomale začínám sžívat s novým životem a učím se, co jíst, pít, kdy a kolik....mám v tom všem ještě docela hokej a mám ještě hodně učení a tvrdé dřiny před sebou. Ale snad to vše stálo za to a jednou nebudu litovat ani na minimální procento. Nyní mě hrozně vadí všichni kolem, kteří se cpou melounem, když já bych si ho také tak dala (šťávju si sice dám, ale prostě kousnout si do něho!), mám chutě na vše, co jsem kdy jedla, ale hlavně žízeň a mučí mě, že nemůžu pít, co by hrdlo ráčilo. To jsou pro mě obrovská muka, obzvláště v těchto vedrech!!!! Všemu ještě nerozumím a musím se pídit po informacích... ale snad ten měsíc přežiji a pak už budu zase tak nějak normálně žít - už se na to moc a moc těším!

PS: omlouvám se za možné gramatické chyby a za dlouhý text
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wm3yYBA/]

2/7/10 tubu Břeclav, startovací váha před opkou: 103,8 kg, od opky zhubnuto: 35,3 kg
Abdominoplastika 20.9.2011 FN Brno

[verca]

Pett si děláš srandu s tou délkou nééé??

Neboj se ničeho, určitě vše zládneš

Jinak se moc omlouvám, ale fakt jsem se musela smát tomu kolečku u postele

Spolupacochy si bohužel nevybíráme... já to také neměla jednoduché s nimi... ale přežila jsem a Ty evidentně také, tak hurá do odhazování kilíček, držím paluchy
_________________

30/3/10 - TUBU - Turnov
2 děti, na podzim abdo
Konec metříku 14/1/11 = 75kg a bojujééémm dál

[rennnie]

Pett - sestřičky na Jipce v Břeclavi jsou moc milé. My jsme měly zase vedle v tom průchozím pokoji paní, která v noci křičela. Byla už hodně stará, aspoň podle hlasu a sestřičky ji uklidňovaly, ať nekřičí že nás budí. Jinak si pamatuju že mi nabízely, jestli chci pustit Ordinaci v růž. zahradě a taky mi došly říct, že mi volal přítel a že mě moc pozdravuje.
Předoperační sál - tam mou kolegyni zřízenec prý okřikl, ať po mně nekouká když mě vezli ze sálu, ať mi prý dopřeje soukromí Každopádně před operací, když mě vezli, ty pocity byly smíšené a po operaci jak mě to bolelo, tak jsem si nadávala do čeho jsem to šla. Ale to jsou vždycky ty krátkodobé vjemy, ono se to časem srovná a člověk je rád, že to má za sebou a že do toho šel.
Neboj Pett, melouna si ještě dáš. Kdybys teď zhřešila, tak by tě bolel žaludek jak sviňa a za to ti to nestojí.
_________________
Tubulizace Břeclav, 24. 11. 2009
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wMzoaTl/]

[/url]

[Iriska]

Pett1:tak vítej doma,všude dobře doma nejlíp,no teda takovej román,já která čtení moc nedám ale řeknu ti přečetla jsem to na jeden nádech protože mě to děsně zajímalo,tak Ti povím že jsi si taky prožila,no teho pána bych zhodila nejspíš s postele zmetka,vůbec nebral ohledy na druhé ,jinak,té paní je mi taky líto,ale snad už to bude v pořádku,no komplikace jsou všude,takže jedna z nás je bohužel může mít ale nesmíme to vzdát,no a tobě přeji ať kilečka letí fofrem dolů a ty zjistíš že to stálo opravdu opravdu za to ,jinak ty chutě opravdu si teho melouna odšťavni,a co se týká teho pití můžeš pít i více ale dej hlta poičkej jak to sklouzne prej se má počítat do deseti to už projde a zase dalšího,a opět počítej a tak pij třeba litr ono to pomalinku prochází,tak se neboj je to jen voda a protíká a na ty chutě udělej si silnej vývar prej to zahání chutě tak se drž a opatruj pa pa
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/wyO4OdL/]

[/url]
Začátek boje- 14.4.2010,31 let.Dvě děti 8,3.největší podpora forum bandingKlub=prostě super lidičky.díííky.doplněno 10,4

[Lucie K.]

Ahoj Pett, tak vidíš kočko že si to zvládla gratuluju
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/weight-loss/weTihxt/]

[/url]

26 let, 9.6.10 plikace na OB klinice, 9 let jsem s úžasným chlapem a léto 2011 svatba